i tak se dá

6. října 2009 v 21:33 | Marcela |  peprné

Včera vypadal ten pokoj jako ten, ve kterém by se nechtěla ráno probudit. Byl tak nějak moc dětinský, vymalovanlý, nakrajkovaný. Měl modré závěsy, zelený koberec, jednu postel, pár křesel v šílené barvě. Obrazy, no jedinečná hrůza, takový kýč, růžovo-zlatý, no žádné pravé umění. A ten povlak na posteli, ten si právě prohlížela, příšerný, malůvky řeckých panáčků nesoucích vodu. Vůbec nic v pokoji neladilo, vlastně by se dalo říct, že najitel má dobrý nevkus. Mimoto, ten spokojeně oddechoval vedle Mileny, no včera bylo včera a dnes je dnes. Dnes je 6h sobota ráno a Mileně se nechce spát. Není divu včera nevypila ani kapku- na to byla hrdá, faktem ovšem je, že nebyla hrdá na Milana, majitele téhle "vernisáže"
Potkala ho poprvé včera večer a on se tvářil jako intelektuál, ktrému spadla moudrost do piva, když Milenu uviděl. Pak se snažil šaškovat bavit společnost, no prostě dělal ze sebe blbce. Naštěstí pak do sebe přestal házet fernety jak pominutý a teprve potom s ním byla rozumá řeč. Nebyl to blbec, ale nebyl to Princ nota bene bez koně. Inu, řekla si, proč to nezkusit. Jsem střízlivá mohu tedy posoudit co je zač nezač.
Měla se včera raději pořádně ožrat. Nemusela mít teď hlavu jako škopek, ale řekněme jako střep. Lepší mít bolení (čehokoli) z chlastu než z chlapa. Milý Milan byl včera opravdu milý a Milena byla mile překvapená. Ze startu to bylo královské zacházení. Přišli do tohoto pokoje, Milan rozžal svíčky (ve tvaru psa!) odestlal postel, svlékl něžně Milenu a teď to začlo. "běž se osprchovat" Šla. "Vem si ten modrý ručník, ne ten bílý, a to mýdlo co je na umyvale ne co je na vaně" "a hlavně mi prosím tě nepocákej podlahu" Milena přišla nahá. "Kam jdeš?", ptala se udiveně. Šel vytřít podlahu v koupelně. Pak se svlékl, věci si úhledně srovnal do skříně. Zapálila si. "Né, proboha nekuř, zežloutnou mi záclony" típl jí cigaretu a otevřel okno. Přecházela jí chuť, ale lehla si na postel. Začal jí hladit. "Lehni si vlevo, vpravo spím vždycky já." a líbat. " tu nohu si dej sem" po celém těle, kůže se napínala touha pálila. Vytáhl kondom. Tiše řekla "já to nechci a nepotřebuju" " Já to taky nemám rád, ale přece si nezašpiním prostěradlo. Obrátila oči v sloup, ale uniknout se jí už nechtělo.
Pomilovali se, pravda požitek byl poněkud zkalen "nekřič", né na nábytek né,opatrně s tou postelí, pššš, neber ten polštář. Ale přesto nebo možná právě proto to tentokrát cítila. Jak zrychlil, zteplal, zpotil se pak vydechl a své mokré tělo odložil na její. Bylo to její vítězství. Měla radost, ačkoli orgasmus jí jenom zamával, zašklebil se a utekl neznámo kam. No při těch nablblých poznámkách není divu.
" Dělej, jdi do kopelny, a nepocákej mi zase tu podlahu." Když se vrátila, šel tam on, přísahala by, že se tam cachtal tak hodinu. Nakoukla tam, nedalo jí to, vytíral podlahu.Chtěla jít domů (nechtěla se tu probudit) "blázníš, na chodbě by mě viděli sousedi co by mi asi tak řekli" " no snad ti není 13" " To ne, ale zůstaň tady." neměla sílu, nechtěla se s ním hádat, byl to puntičkář a blbec. Nechtěla tu být, ale svalila se na postel, " lehni se vlevo" ani se nehla


Je 6.30. Celý byt je příšerný, nikde by nenašel mikroba. Tak odporně dezinfekčno, nikde ani náznak vlastní tvůrčí schopnosti, což někteří lidé praktikují třeba v pouhém postavení židlí kolem stolu. Šla se podívat jestli nemá na koberci značky. Neměl. Člověk by si řekl, že s ním bydlí nějaká potrhlá ženská posedlá uklízením. No taky, že bydlela - jeho povaha.
Jedna noc ta Mileně úplně stačila, rychle pryč. Na chodbě libě ťukala podpadky. A Milan? Poťouchle se usmívala. Pocákala mu podlahu v koupelně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama