Listopad 2009

Porce extra pikantní

29. listopadu 2009 v 9:37 | Marcela |  po Frýdku-Místku

Při pohledu na místecké náměstí vás jistě nic neohromí. V podstatě je to samá herna, nějaké to řeznictví, sem tam český obchůdek a kamenné obchody ťamanské. A o těch budeme dnes mluvit. Není to myšleno hanlivě. Prostě jim tak říkáme, rákosníci, ťamani, čínani, žlutí a podobně. Chodíme k nim nakupovat, jelikož oni jsou v nabídce cool věcí velmi rychlí. Přesto, že tušíme, že zboží nemá značku stejně nás tam poprávka dříve či později zavede. Český obchodník je pomalý konzervativní a drahý. Pokud nás nakupování zmůže, skočíme si do čínského bistra, které je přestěhované do bývalých prostor restaurace u císaře. Výhody známe všichni. Když si člověk zajde sám na nudle nemusí čelit vtíravým pohledu obsluhy a dalších hostů. Nekouří se tam. Jídlo dostanete hned za laciný peníz. O výživové hodnotě a zdravotním hledisku nemá cenu se bavit, každý nějak cítíme jak to asi doopravdy je. Občasným zpestřením jídelníčku nám snad nic nehrozí. Pokud si chceme odnést domů jedinečnou pekingskou polévku za 15kaček malý mužík nám ji z úklonou zabalí. Musím říct, že je obdivuji. Při představě, že bych cestovala přes půl světa, do země který je tak odlišná od mého domova. Že bych se musela učit jazyk, který je zatraceně jiný, do toho pracovat od rána do večera, a ještě se zapojit do komunity mých rodáku,kteří mi taky zrovna nemusí sedět. Jsou to mé představy, doopravdy nikoho z nich neznám. Ale nakupuju u nich a chodím občas na nudle. Někdy mě zžírá pocit, že jsou to oni co ruinují českou ekonomiku, že stát mohutně okrádaní na daních. Ale co naplat, jejich zboží je vyrobeno v Číně, jako kterékoli jiné zboží u nás. A že jsou tak šikovní, že nemusejí stát na tržnicích, ale mají kamenné obchody, zaměstnávají Čechy, že se jim asi daří, no co k tomu dodat. Snad jen to, že kdyby i jiné menšiny u nás
aspoň občas pracovaly, nemuselo by to být vůbec špatné.Třeba jsme pro ně země zaslíbená. Otázkou ovšem je kde je ta naše země zaslíbená? Anebo je to opravdu tak, že jsme uremcaný národ, kterému není imrvére něco dost dobré?

Mezi břehy

23. listopadu 2009 v 17:31 | Marcela |  po Frýdku-Místku
Na frýdeckém břehu řeky stojí blondýna a volá na blondýnu, která stojí na místeckém břehu řeky. "Héj, jak se dostanu na druhou stranu?" "Vždyť si na druhé straně." Tak tak Místek Místku, Frýdek Frýdku. Není žádné tajemství, že mezi Frýdkem a Místkem zuří, ne-li válka, tak silná nevraživost. Bohužel i přes tento fakt se musíme my občané někdy přenést, neboť radní ve své blahosklonnosti rozházeli úřady pěkně po celých dvou městech. Klasický případ, že jdete něco vyřizovat na sociálku do Místku, tak vám řeknou, že to vyřídíte na pracáku ve Frýdku, abyste se vzápětí vraceli do Místku pro nějaký papír, asi nikoho nepřekvapí. Jo jo, o přechodech na starém autobusáku jsme již mluvili, teď si osvětlíme jiné záludné místečko. Když si vykračujete kolem haly a chcete jít na nádraží nebo do sběrných surovin nebo do Arnošta, musíte jít pod mostem a přes koleje. Záhy zjistíte, že tam není přechod, ani snížený chodník. Navíc hlavní není rovně, což může mnohé mást, a ještě je tam železniční přejezd. Řeknu vám je to tam prostě na hovno. Auta jezdí ze tří stran docela rychle. Opravdu se divím, že se tam ještě nikomu nic nestalo. Pokud jdete vedle magistrály tak se zadusíte. Což je jistě důkaz toho, že nepotřebujeme obchvat. Autem nemáte mnohdy kde zaparkovat a autobusem je to na půl dne. Je to tu bída, přechody z jednoho města do druhého nejsou zkrátka nic moc, a proto každý radši dřepí na svém břehu.Tenhle článek není moc vtipný, tak jako není vtipné když vás málem srazí auto tam kdy by měl být přechod. Ptám se, je to opravdu takový problém?

Jak jsem vařila s Italem

3. listopadu 2009 v 13:53 | Marcela |  jak jsem ....

Jistě mnozí z vás zaznamenali nový televizní pořad Vaříme s Italem. Pokud vás okouzlil, tak jako mě, určitě jste chtěli podle Manuela aspoň něco uvařit. A tak jsem se jednoho krásného dne rozhodla zapéct brambory s cuketou. Opájela jsem se představou jak je vytahuju z trouby s krásnou hnědavou krustou. Jediné co jsem si pamatovala bylo to, že se brambory vaří v mlíku. Nechala jsem je na sporáku a šla zjišťovat přes internet jak to bylo dál. V nalezeném receptu ale stálo, že se nejdřív restuje česnek a pak brambory. No nic tak jsem odběhla namáčknout česnek do již bublajících brambor a šla zase na net. Jé, vždyť to není ten recept co jsem chtěla to je úplně jiný. No nic tak je tam česnek navíc a navíc nemám vejce, ani smetanu, ach jo. Bylo to jedno, protože při návratu do kuchyně mě přivítal podivný závan připalujících se brambor. Mlíko bylo pryč takže jsem stejně neměla v čem rozmíchat to chybějící vejce. Některé brambory byly už trochu přičmoudlé, ale přece je nevyhodím, že. Nakonec jsem to smíchala s tou cuketou a v zakysané smetaně jsem rozmíchala nějakou hotovou směs na zapékané brambory. Vypadalo to dost hrozně, ale nakonec jsme si pošmákli. Víte, některé rady jsou dobré a některé k ničemu i když je říká odborník jako vrata. Kdo z nás půjde vyhodit olivový olej za stovku, protože právě slyšel v televizi, že pravý a nejlepší stojí stovky tři. Kdo si koupí kilo krevet, nebo obrovské filé z lososa, když vedle něho leží krásná kotleta. Kdo pokaždé vyháže zbytky od oběda, protože dobrý kuchař vaří jen z čerstvých surovin. Kdo prosím vás, kdo vaří bez bujonu? Ono pro život je možná někdy lepší vytvořit z pytlíku čínskou Polívku, hodit nohy na stůl a jen tak lžičkou honit nudle po talíři.

Co chytneš v parku

3. listopadu 2009 v 13:53 | Marcela |  po Frýdku-Místku

Každý jistě zná Sady Bedřicha Smetany v Místku. Dětské hřiště, zrekonstruovaný altán, posezení u Krmelce, nová vydlážděná cesta lemována červenými buky k budoucímu pátému mostu vedoucí na frýdeckou stranu.Opravené záchodky, vodotrysk a stále prázdnotou zející piedestal čekající na novou bustu Bedřicha Smetany. Park je díky mnoha krásným stromům velmi příjemným místem, zvláště teď na podzim, kdy padá listí, žaludy, kaštany a mládež vracející se z tanečních z Národního Domu. Jímž marně vysvětlovali manželé Gebauerovi, že upravený a čistý vzhled je vizitkou mladého muže a dívky. Ostatně jak to vysvětlovali už jejich rodičům.v parku se schází ledaskdo. Například studenti z nedaleké průmyslové školy, kteří na lavičkách tráví přestávky. Oni tu sedávají a vesele pokuřují. Dredy jim ladně padají přes oči a piersingy jim cinkají o sebe když se líbají. Což dohání k šílenství důchodce, co korzují se svými pejsky sem a tam. Což zase dohání k šílenství maminky s dětmi. Jednou v létě jsem procházela parkem se svoji kamarádkou a dětmi, když tu nás stihnul lijavec. Tak jsme se honem schovaly do altánu. Podobný nápad měla i skupinka mládežníků s vodní dýmkou a dvě důchodkyně. My jsme byly nedotknutelné, páč jsme byly s kočárky, tak se babka pustila do jednoho hocha. Co to máte, co s tím děláte, co si myslíte, to je děs, ta dnešní mládež, já za na vás zavolám policajty a to teprve uvidíte. Štkala babka a nenechala si vysvětlit princip vodní dýmky. Mladík jí chtěl dát dokonce i zkusit. Marně. Pak jedna asi patnáctiletá dívčina poslala obě do poměrně známých míst. Na čí straně je chyba nevím, zato vím, že jediný kdo tam porušil zákon jsme byly my dvě, protože jsme si tam z dlouhé chvíle otevřely pivo.