Leden 2010

Jak jsem šla na ples

25. ledna 2010 v 21:51 | Marcela |  jak jsem ....
Jelikož se teď válím na mateřské, uvítám jakoukoli společenskou příležitost. Jakoukoli příležitost. Příležitost. Ples začínal večer, příprava již dopoledne, a to tím, že bylo třeba prcka dopravit z bodu á do bodu bé, tudíž k rodičům na hlídání. Nastal obvyklý tyátr s přebalováním, oblíkáním, svlíkáním, utíkáním, obouváním a tak dál. Manžel mi již předem oznámil, že půjde odpoledne plavat. Tak, aspoň budu mít klid náležitě se připravit, říkala jsem si. Těsně před odchodem mi však prohnaně nařídil, že si mám vzít taky plavky, že mi to jen prospěje. Zmatená jsem si poslušně zabalila plavky, ručník a sprcháč. S tím, že když už ten můj dva dny starý účes zničím, umyju si vlasy doma. Haha, na všecko bylo pozdě. Už v bazénu jsem věděla, že doma budu mít tak hodinku na přípravu. Pro muže: nestihnu si umýt, vysušit, natočit, rozčesat a různými sračkami napatlat vlasy, nalakovat nehty na rukou i nohou, udělat pleťovou masku. Takže co teď. Když si je neopláchnu, budou smrdět chlorem. Když si je opláchnu, tak je nerozčešu. Áááá zvolila jsem druhou variantu. Přifrčeli jsme domů, já se zoufalým výrazem začala lítat po bytě. Překvapený manžel si vařil kafe, štka na mě, co blázním, že je přece čas. Svůj účes, dá-li se to tak říct, jsem nechala ala 80léta . Prostě jsem to nechala tak a dokončila Lybarem. Pak jsem začala běhat sem a tam s různými krabičkami, malovátky a udělátky až manžel začal kroutit hlavou. A pak utekl z ložnice, když jsem ho bombardovala otázkami, které z mých, asi deseti kalhotek, mi jdou méně vidět pod šaty. S tím, že na mě není přece nikdo zvědavý a že než tam dojdem, budou beztoho všichni ožralí. Pak jsem nemohla najít náušnice, svetřík, igelitku atd. Ještě však, že se mě ve dveřích duchapřítomně zeptal, mám-li lístky. Šťastně jsme došli, pojedli, popili, opili a zase šli. Nakonec na všechno mé snažení nasadil kolega třešničku, když mi řekl, z jakého důvodu jsem si nenechala udělat obrázek od karikaturisty, když on si myslí, že bych byla pěkná karikatura. Příště půjdu před plesem třeba i běhat.

Jak můj manžel zdobil stromek 2

16. ledna 2010 v 23:30 | Marcela |  jak jsem ....
Tolik očekávaný štědrý den je tu.Smažení kapři smrdí po celém paneláku. Já v uváleném tričku spěšně domíchávám bramborový salát a velmi nekřesťansky se vyjadřuju o již podruhé připálených kostičkách do polévky. Zatímco můj muž se z výrazem nepostradatelné hlavy rodiny vrhá na strom. Dostali jsme před týdnem živý stromek, dosud ležel na balkoně. Muž nyní shledal, že je křivý jako prase. Poté vytáhl miniaturní pilku a jal se obřezávat zlobivou dřevinu v dětském pokoji. Po půl hodině svižné práce, kdy se z pokoje ozývaly nejrůznější zvuky, protkané větami jako například do prdele, mám bundu od smůly, to nejde, že jsem si ho radši nekoupil, do prdele a podobně, mě manžel zavolal ať se jdu podívat jak ho pěkně seřezal. Načež ho vší silou narval do starého litinového stojanu a zlomil ho. Ten stojan. Pak nastalo zhruba toto, stromek byl vší silou mrštěn na chodbu i se stojanem. Manžel štkal, že se na to vysere a zuřivě začal vysávat piliny. Pak už jsem slyšela něco jako ku… já jsem prořezal koberec. To už jsem oželela zlaté prase a nalila si panáka. Po půl hodině tiché domácnosti přišel muž na skvělý nápad. Vzal kyblík, obalil ho alobalem a narval tam stromek, ozdobil ho perníčky, svíčkami, řetězy a slámovými ozdobami. Na špičku narazil andělíčka, zapnul svíčky do elektriky a bylo to moc krásné. A já už vím, proč si všichni vždycky přejou šťastné a veselé.