Červen 2010

Poslední koho přemůžem, bude smrt

20. června 2010 v 23:27 | Marcela |  ostatní
článek npasaný na téma týdne smrt

Chci už delší dobu napsat něco na tohle téma, ale pořád si říkám, že je to moc brutální psaní, ale když to přišlo tak budiž. Prosím všechny maminky a těhotné ženy ať nečtou.
Děkuji.
Když jsem byla těhotná, trpěla jsem hrozným strachem, že se něco stane. Že jeden z nás umře. Všichni mě přesvědčovali, že se to nemůže stát, že nejsme v Africe, ať se uklidním. Neuklidnila jsem se, bloumala jsem na internetu a nacházela jsem hrozné věci z českých nemocnic. Dokonce jsem hledala statistiku úmrtí novorozenců, ale nenašla. Byla jsem z toho hodně špatná, tak že mi manžel zakázal už cokoli číst. Strach mě neopustil ani na porodním sále. Jsme oba dosud zdraví. Můj otec mi říkal a z čeho jsi měla strach? Měla jsem strach, abych nemusela posílat prázdné sms. Abych nemusela říkat příbuzným, že moje malá a tolik očekávaná holčička se narodila mrtvá. Jako se to teď stalo mojí kamarádce. Přenášela jeden den a když přišla na ozvy, už se nic neozvalo, to malinké srdíčko už nebilo, a ona se nikdy nenadechla. Zdá se už nemůže být nic horšího. Nechali jí rodit normálně. Prý na tohle neexistuje indikace a doktoři nemají důvod dělat císařský řez. Já si v životě nedokážu představit už nic horšího. Já už víc podrobností nevím. Brečím kvůli tomu ještě dnes. Měla jsem strach jestli si nebude chtít něco udělat, protože já bych udělala. Přes výčitky doktorům, manželovi, rodině až po samotnou svou existenci bych se nenáviděla za to, že jsem žena. Pořád si říkám jak na tom je, co asi dělá, jestli postýlku vaničku, oblečení pro miminko schovala do sklepa nebo vyhodila. Jestli chodí ven, jestli se bojí sama sebe a jestli má naději. Tak moc je mi to líto, tak moc. Nejhorší je, že za poslední dva roky je to třetí případ v mém okolí. Jistě je to v globále jen malé procento, ale copak je člověk procento? Jak se určuje procento z prázdné náruče? Jak se s tím má ten člověk vyrovnat, jak se s tím mají vyrovnat kamarádi a známí. Postupem času jsem si to všechno probrala a dospěla jsem sice k bolestnému, leč závěru, že to tak prostě je. Že v přírodě přežívají jen ti silní. A ona musí být ještě silnější, aby mohla milovat své další děti.

Alergická rekreace - glosa

20. června 2010 v 20:04 | Marcela |  po Frýdku-Místku

Již jsme si dlouho nic neříkali o našem krásném Místku, potažmo samozřejmě i Frýdku. Je jaro, skoro léto, stromy se zazelenaly, tedy především ty, které po zásahu MŽP zůstaly na svém místě, keře nám rozkvetly a tak dále. Pozvedněme tudíž nosy a nasajme tu opojnou vůni, kterou Mácha oslavoval ve svém nesmrtelném díle. Sestry a bratři alergici pojďme společně poděkovat na radnici, že máme město plné pylů a prachu. Pospěšme na rodinné procházky na Olešnou, která je jeden velký výtrus. Možná je to jen přímá úměra, čím více někam chodí lidí, tím více je tam rozkvetlé trávy. Proto se nechávají všechny pozemky města napřed vykvést a vysemenit a teprve pak se kosí. Přátelé tráva není sníh, aby nás zaskočila. Tráva, představte si kvete pořád ve stejnou dobu.