Listopad 2010

Umění slovní sebeobrany

28. listopadu 2010 v 22:56 | Marcela pro časopis Bosston |  články do novin
Jistě všichni znáte ten okamžik, kdy jste měli říct něco řízného, určitého, vtipného nebo odzbrojujícího, místo toho ale stojíte s otevřenou pusou a nejste schopni slova popřípadě už se stydíte za nepovedenou odpověď. Tupé zírání do monitoru, okousané nehty a stále užírající pocit prohry ve vás přetrvává dlouhé hodiny. Je třeba s tím něco udělat, už konečně jednou musíte tu kolegyni, kolegu, šéfa usadit, aby byl pro příště spravedlivý nebo vás už nikdy neurazil. Jistě, existují situace, ze kterých se prostě nevykroutíte a musíte občas kousnout do kyselého jablka. Zachovat si svou důstojnost je mnohdy velmi těžké, někdy jste zahnáni do kouta, jsou vám vnucovány pravidla, se kterými nesouhlasíte nebo které jsou prostě postavené na hlavu. Jak ven z bludného kruhu špatných a ještě horších odpovědí? Jedno z pravidel zní, musíte si věřit. Lépe si tak udržíte chladnou hlavu a snáze vylovíte nějaký ten argument. Zachovejte si svou sebeúctu. Nemusíte za každou cenu být milí, zvláště když jenom při pohledu na šéfovu kancelář se vám otevře kudla v kapse. Můžete být i zlomyslní, nikoli však drzí. Počítejte také s tím, že vám protivník bude chtít úder za každou cenu vrátit. Někdy, ač se to nezdá, je lepší mlčet a nechat toho druhého prostě vykecat, vyřvat a pak reagovat. To ale neznamená, že si na sobě necháte dříví štípat a pak schlíple odejdete. Zkrátka, zatímco vám šéfová dává nesmyslně za vinu nesplněné normy, vy můžete vymýšlet odpověď. Můžete to po ní zopakovat, můžete jí dát za pravdu, můžete třeba říct, že si hned půjdete hodit mašli nebo můžete odvětit, že mnoho psů, zajícova smrt. Každopádně jakákoli odpověď je lepší než žádná. Pokud se vám podaří do svých replik zapojit i humor, máte napůl vyhráno. Mnohdy se tím uvolní napjatá situace v
týmu. Získáte publikum na vaší stranu. Už se nebudete čertit, když vám někdo řekne, že jste zabedněný idiot. S úsměvem mu můžete říct, že mu své stanovisko na toto téma sdělíte až zítra. Ano i pocitem malého vítězství se rozhodně lépe usíná než s okousanými nehty.
zdroj: Umění slovní sebeobrany; Matthias Nölke; Grada Publishing 2004

Přešlapy

28. listopadu 2010 v 22:54 | Marcela |  ostatní
Na myšlenku, napsat tenhle sloupek mě přivedla kamarádka, když jsme spolu seděly na kávě a tvrdošíjně jsme si nechtěly přiznat, že i my už patříme do středního věku, kam nás doslova katapultoval seriál Přešlapy. Proč bychom se my, které jsme přece nedávno odmaturovaly, měly dostat do seriálu, notabene kvůli věku. Že se přece pořád cítíme jako bychom seděly nad přihláškou na vysokou školu, ačkoli nám diplom visí na stěně již několik let. Necítíme se ani nijak dospěle, natož zodpovědně, a to máme vychovávat další generace. Asi se někde stala chyba. V hospodě se nás už nikdo neptá na občanku a puberťáci nám okázale vykají. Je to vážně tak? Jak říkala má kamarádka, ano vypadám stále dobře, jen to zabírá pořád víc času. Vždyť přece žijeme intenzivně, tak kde se sakra ten čas ztratil? Začínám si pomalu uvědomovat, že to bude pořád horší a možná i rychlejší a co já vím, těžší? Hlavně nic nepromarnit. Zase na druhou stranu vím, za tu dobu, jak se věci mají, hlavně s chlapama, co si budeme povídat. Vím, co říct, kdy se usmát, kam šáhnout, co udělat, co nedělat a jak nakládat s penězi. Ženské zbraně ovládat a i je zneužít, a vím jak se ovládnout a také kdy přesně utéct. A tak si říkám, kdyby mi tak bylo o deset let míň a věděla bych, co vím teď, jaký by byl můj život? Měla bych všechno, o čem jsem snila, nebo bych stála přesně na tom místě, co stojím teď? Jako podle jedné nablblé teorie života, jejíž název si už nepamatuju. Jež říká, že náš osud už má vyšlapanou cestičku bez ohledu na naše činy, stojíme přesně tam, kde máme stát. Bylo by to o tolik snazší bez překážek a bez proher, zasloužila bych si to? Nebo je život jen ta cesta? A já jenom musím zjistit, jak je lehké z ní sejít. Vždyť přece člověk stokrát litoval, že něco udělat, ale věřte mi, tisíckrát litoval, že něco neudělal. A proto půjdu do každé akce, ať nic neprojedu. Hned sednu k počítači a napíšu tvůrcům Přešlapů, ať si celý ten seriál strčí do ři..!