Září 2011

Sex ve Frýdku-Místku

18. září 2011 v 10:32 | Marcela |  jak jsem ....




Jsem inspirovaná americkým ženským seriálem, který zjevně nemá všechno za sebou. Musela jsem se usmát, když po několika úspěšných sériích se autoři pustili i do dvou celovečerních filmů. Proč usmát? Udělali černou ošklivou tečku, svatbou. To je teda konec módní pohádky. Ale zas na druhou stranu nic neskončí, dokud to doopravdy neskončí, jak říká Rocky, bratr Ramba. Třeba se ještě dočkáme nějakého dílu, kdy konečně hrdinky začnou řešit nějaké skutečné životní problémy, kdy budou stárnout, trpět nemocemi a peníze jim nebudou padat z nebe. Třeba by se už konečně naučily chodit po chodníku za sebou a snídani si nedej bože udělaly v pokoji, kterému se říká kuchyň.

Nemyslete si, že se tvůrci dostali poněkud mimo realitu, já takové ženy znám. Pocházejí z velkého světa - v ČR, ehm Praha, a chovají se naprosto stejně jako Carrie a její kámošky. Nemusím mít strach, že by je snad tenhle článek urazil, protože nemají čas číst nějaké usmolené blogy kamarádek z prdele Místku. Honba za vlastními sny a pohodlím, která ovládá západní svět, infikuje i absolventy osmé základní školy. Jistě rýpalové zase začnou šťourat, že jim závidím, víte, co asi na tom kus pravdy bude.(ušetřím si tím, trapné debaty v komentářích:) Prostě jednoduše mě žere jejich absolutní neschopnost omezit své potřeby, ukrojit ze svého času bez nároku na odměnu, pozměnit nesmyslné požadavky na partnera plus samozřejmě pachtění za penězi. Při letmém porovnání s ní jsem jen upocená manželka, která zavařuje do noci jako její matka. Na mou obranu sice přiznávám, že mě to baví. Tu mi dufam nehrozi, že na mě kdosi budě hlupě zirat, bo pasirovani rybizu je tež robota.

Dělají návštěvy kamarádek z jiných dimenzí vůbec dobrotu. Co nás vlastně spojuje? Že jsme spolu seděly ve druhé třídě? Nějaké to dobrodružství z mládí, celulitida? Je to nakonec to přátelství? Je skutečně ten jejich život o tolik lepší? Nebude to nakonec jen nějaké dobře nasvícené pozlátko. Nejezdí ony sem proto, že jim ten maloměstský Místek-potažmo Frýdek- připomíná šťastné dětství? Třeba se taky cítí ztracené tam v té Praze, ve městě parkovacích karet a nabubřelých dezignových výstav. Možná taky cítí, že je mamon pomalu tráví, a jezdí se sem hele koukat, jak se tu razovitě žije. No a je dost dobře možné, že ne.

Každopádně, já jdu obrátit okurky dnem vzhůru.

Poslední kabriolet - Referát

13. září 2011 v 21:22 | Marcela, korektura Martin Fryščok |  články na přání





Anton Myrer

Hlavní postavou amerického románu z čtyřicátých let je George Virdon. George Virdon je idiot. Alespoň jsem si to dlouho myslela. Tato kniha mě z počátku vůbec neuchvátila, ke konci jsem ale měla pocit, jako by mi autor vrazil sekeru do zad.

George byl prosťáček z malého města, který získal stipendium na Harvardské univerzitě. První rok jeho studia se nese v duchu všech studií prvního ročníku na všech vysokých školách na světě. Poznává dosud nepoznané a netušené. Zábavy s děvčaty, míchanými drinky, večírky s živou hudbou, vyjížďky opravdu krásným a velkým vozem packardem. Zvaným též císařovna, jejíž plechový život se prolíná s osudy našich hrdinů až do konce. Jejím vlastníkem byl jeden z party kamarádů, sebevědomý, větroplašný Francouz Jean Jean. Který to díky svému aristokratickému původu uměl nejen s dívkami. Dalším hrdinou byl kamarád z bohaté rodiny Russ, který se chystal na dráhu spisovatele a už od dětství byl spjat s krásnou Chriss, se kterou vyrůstal. Nedostižná blazeovaná Chriss, bezchybná kráska, ozdoba každého parketu. Měla spolubydlící Nancy, méně hezkou a méně chytrou. Mladý muž, který v knize nejvíc přibral, se jmenuje Dal, přibral na váze, penězích i postavení.

Píše se rok 1939 a Pistolníkům, jak si parta říká, nastává nejkrásnější období jejich životů.

Tím jsem si naprosto jistá, neboť autor věnoval popisům večírků tolik papíru, až už mě to nebavilo číst, jak se ti sekáči za peníze rodičů nalévali a jaký černošský orchestr jim k tomu kde hrál. Nebyly to zrovna příběhy s Oldřichem Novým. I vás musí samozřejmě zarazit ten nešťastný letopočet. Když se Amerika přidala do druhé světové války, museli narukovat povinně studenti všech vysokých škol. Měli sice na výběr kde narukovat, ale válka je přece jenom válka.

Virdonovi se v prvním ročníku podařilo udělat největší chybu v životě, zamiloval se. On, který byl vždycky z party nejopatrnější, hodný hoch, student jak se patří i s brigádou, tak se zamiloval do bezchybné Chriss. Jenže ona zase milovala Russe a jeho rozervané spisovatelské rozmary. Russ se zamiloval do sexy bohyně Kay, která pocházela z velkého světa a chtěla být herečkou. V podstatě to byla jenom navoněná špína, která každého ovládala pomocí sexu. Chriss vedle ní působila jako bezbranný a hlavně nevinný králíček. Snažila se přitáhnout si svého Russe zpátky k sobě tím úplně nejblbějším způsobem. Když Chriss otěhotněla, dostala nabídky k sňatku od mnoha kamarádů, kromě toho blbce Russe. George, který ji miloval od první chvíle, velmi zklamalo, že si Chriss si nakonec vzala Dala. Tak mu zůstala Nancy, kterou víceméně jen doprovázel po zábavách. Všechny tyhle dětské starosti rozehnala válka.

Osud zavál každého na jiný konec světa, každý zažíval jiné hrůzy války. Všichni se chtěli vrátit a žít slušný a spořádaný život. A pak umřel Jean-Jean, největší elegán, bavič a hlavně nejlepší přítel do pohody i nepohody.

Když je člověk mladý, smrt je tak vzdálená a přece je všudypřítomná. Místo u stolu zůstane navždy prázdné a vy se s tím nikdy nevyrovnáte, ať už kdokoli říká cokoli. Nemusíte být s přáteli, ale víte, že někde na světě žijí a přijedou na sraz a budou stárnout a budou mít pitomé názory a třeba hloupé děti, ale když umřou mladí, nikdy to nebudete vědět. A pořád vám budou chybět.

Válka rozemlela představy o životě všech mužů, co se vrátili domů, a jediné, co chtěli, bylo žít. George si vzal Nancy, Russ se stal slavným spisovatelem a vzal a rozvedl se s Kay. Dal a Chriss byli šťastná a moc bohatá rodina. Děj se přenáší přes veselá a smutná období jejich neustále propletených životů a také životů jejich dětí. Hrdinové dostudují, stárnou, kupují domy, rodí děti, seberealizují se a někteří jsou sžíráni starými láskami.

Suma sumárum, Virdon miloval celý život Chriss. Tahle nevinná a krásná Chriss dobře věděla, že by pro ni George udělal všechno na světě, přesto si vybrala Dala. Bylo by příliš patetické domnívat se, že kvůli penězům? Nás to nezaskočí, protože z jiných zdrojů víme, že láska je jen slovo. Proč se Russ nikdy nevrátil k Chriss? Protože to se prostě stává vztahům, které trvají celou věčnost? Proč si ten nadutec nikdy neuvědomil, že má syna? Protože mu to nikdy neřekl žádný z jeho přátel? Proč Nancy tak strašně stála o George? Neboť věděla, že je maloměstská slepice bez svědomí a bez chuti pracovat, a že on se o ni postará? Proč se nakonec náš hlavní hrdina choval celou knihu tak, jak se choval? Já vám to řeknu, on se jen snažil žít, jak nejlépe uměl a dělal to dobře.

George Virdon nebyl idiot, byl to dobrý člověk.

Douška:

Tento román, je v podstatě dnešní. Vždyť přece láska, přátelství, loajalita, touha, závist a smrt patří i k našim životům. Upřímně, kdo se občas necítí jako hrdinové z knih. Nezatoužili jsme snad všichni být sexuálním idolem, nejkrásnější na plese, nejlepším bavičem, nejbohatším hostitelem? A na oplátku - nedává nám život spíš role maloměstských slepic, beztvarých alkoholiků, zapšklých melancholiků, závistivých manželů, nemorálních cyniků a smutných rváčů? Možná bychom na ty role měli prostě zapomenout, měli bychom to udělat jako Virdon. Žít...