Prosinec 2011

Proč jsou muži ohroženi a nevědí si rady v ženském světě

23. prosince 2011 v 19:05 | Marcela |  články do novin
Reakce na článek v reflexu (série o ztraceném mužství) Pan Doležal mi odpověděl, že mi děkuje a že se ho pokusí zveřejnit. No je už to dost dávno, tak se podělím se světem takto.
Proč jsou muži ohroženi a nevědí si rady v ženském světě
Zřejmě už k tomuto tématu vyšel nový článek v některém z dalších čísel, ale nejspíš ho manžel "zapomněl" v práci. Nevím, jestli mě to víc rozezlilo nebo rozesmutnělo. Nečetla jsem ani knihy o feminismu ani o mužství, přesto mě to hlodá a musím vám něco napsat. Jedno z mých já má pořád pocit, že jako ženy jsme neustále utlačovány (na celém světě) a že je třeba s tím něco dělat a těm násilníkům natrhnout prdel. Těžce nesu ženy v burkách a ženy umírající u porodu, ženské obřízky, hromadná znásilnění a podobně. Nechci si přiznat, že možná i ony na tomto mají vinu. Nevím, do jaké míry se může středoevropan vyjadřovat/míchat do cizích záležitostí. Pravda je taková, že se s tím nedokážu smířit, ale nevím co dělat. Nechat se zabít v nějaké "svaté zemi" pro svůj klid mi přijde přitažené za vlasy.
Jiné mé já si stojí za tím, že chci mít orgasmus u každého sexu, a že chci dostávat stejné peníze za stejnou práci jako muž. Nevím proč tohle někoho tak nutí mi nadávat do feministek.
A pak je tu ten smutný fakt týkající se mužů v klasickém rytířském podání. Nejsou. Nikdo koho znám by se dobrovolně nenechal shodit z koně klackem, notabene pro nějakou ženskou, kterou by pak musel na rukou nosit.
Mnohem častěji se setkávám s manžely mých kamarádek, kteří
1-nechávají si tajně peníze, aby si mohli dělat svoje
2-doma dělají jací nejsou chudáci v práci, ale měnit ji z pohodlnosti nebudou
3-s dětmi jsou nezbytně nutnou dobu, a ještě tomu říkají hlídání
4-zásadně neřeší problémy s úřady a jiné
To není moc pěkný obrázek, že? A mám trochu pocit, že podle vašich článků za to můžeme my? Že vás vychovaly ženy, učily ženy? Tohle mě popíchlo, nikdo přece nemůže tvrdit, že měl na základce největší respekt z ožralého tělocvikáře, neboť on byl muž. A i kdyby by bylo ve školství více peněz, pochybuju, že by to dělalo více střízlivých mužů. Bylo by krásné to nalajnovat na půl, byla by to aspoň větší sranda. A ta by měla být rozhodně všude. Sama chodím na pivo mezi chlapy. Je mi třicet mám jedno dítě a jsem vdaná. Tím odpadají vaše představy o padesátileté fousaté torbě (jak říká můj otec, který, valnou část mého dětství lámal rekordy na šachtě).


sladko-kyselá příchut pravdy

9. prosince 2011 v 20:32 | Marcela |  básně

sladko-kyselá příchut pravdy
Vzpomínky, chut sladko kyselá.
Jsem nasraná, divná, nemohoucí, zatracená,
že já, jako už starší žena,
můžu být zahanbena.
Ta minulost nevyrovnaná
mi sahá na záda
a jen toto říká,
to má být tvoje politika?
má to být xls stránka?
nebo jen nalíčená schránka?
Jsem nejspíš folie neprůhledná,
a přitom moje stehna...
Ne, není to jako z filmu
zřejmě si ted zdřimnu.
Kde asi jsou lidské hodnoty?
opovaž se mačkat copy