Listopad 2012

Choďte na pohřby

12. listopadu 2012 v 20:38 | Marcela


Byla jsem na pohřbu a chtěla bych to s vámi rozebrat. Moje kamarádka Líba bojovala od dvaadvaceti let s rakovinou. Znám ji z doby, kdy byla velmi krásná, měla štíhlý pas, velká prsa, dlouhé vlasy. Byla k tomu všemu i hrozně chytrá. Měla jsem s ní chlastací období. Byla velmi zábavná, vřelá a také nemocná. Vzpomínky na tohle šťastné období mě dostihly v obřadní síni. Svíralo mě srdce při pohledu na zavřenou rakev. Ona tam leží, posledních pár okamžiků je tu ještě s námi. Přátelé, známí, spolužáci, kamarádi. Ti všichni zahodili na hodinku své povinnosti a přišli se rozloučit. Dali si to vědět esemeskami, ale přišli. Stovka lidí, možná víc položila květy a věnce, poslechla si pár písní a šla zpátky do svých životů. Familiérně mě napadlo, že je tam spousta postav, které jsem fakt dlouho neviděla. A tak člověk hloubá proč a z jakého důvodu končí naše cesty. Z úvah o vlastní smrtelnosti mě vytrhnul až Libuščin bratr s tím, jestli chceme posedět. Třicet lidí v černém se nahrnulo do prázdné hospody v pátek ve dvě hodiny. Servírka znejistěla. Bylo mi tak zatraceně líto, že tam nemůže být s námi ta, která by řekla: "co tu děláte vy dršky" Vzpomínky na dětství, na mládí na vztahy, chlastačky, akce a tak vůbec se mísily s alkoholem a děcka, nebýt to pohřeb, řekla bych, že to byla dobrá akce. Líba, dej jí Pán Bůh věčnou slávu, bohužel musela umřít ve svých třiceti letech, ale já truchlit nebudu, budu na ni vzpomínat s láskou v srdci. Ten pohřeb to ve mně zlomil, ten to za mě rozhodl, budu ji mít stále stejně ráda, nic se nezmění. Choďte na pohřby. Uleví se vám.