text k písni

28. května 2014 v 23:34 | Marcela |  články na přání

Stejně jako kdysi,
mezi dvěma tisy,
zlaté slunce vychází.
V řece plavou ryby,
jsou to naše chyby,
ze mládí i ze stáří.
Řeka ústí v moře,
je to naše hoře,
plné mrtvých idejí.
Tak se vrátit v čase.
Nemíjet se. Zase.
Prožít všechno s nadějí.
A jak voda teče,
přitom čas se vleče,
pořád jenom rozjímám.
Nerozumím větrům,
Morseovým světlům,
jenom srdce v mysli mám.
Plavba je to dlouhá,
jako je má touha.
Vyhlašuju příměří.
Obepluju přístav.
Nedovolím přistát,
bílým vlajkám nevěřím.
Však zaznačím si v mapách,
pak nebudu tápat,
tohle místo přistání.
Teď už kotvu zvedám,
majákům se nedám.
Novým kurz mě zachrání.
Stejné jako kdysi,
mezi dvěma tisy,
naše slunce vychází.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama